Hořec žlutý
Hořec žlutý, lidově nazývaný „gencián“, je vytrvalá rostlina
patřící do čeledi hořcovitých. Můžeme ho nalézt hlavně ve střední a
jižní Evropě na horských loukách s vápenitou půdou. Má rád vyšší
polohy a můžeme ho dokonce najít i ve výšce nad 2000 m. U nás není
hořec žlutý příliš rozšířen, spíše zde najdeme druhy ostatní,
například hořec šumavský, hořec obecný, hořec jarní, hořec brvitý a
několik dalších.
Hořec má v zemi dlouhý, silný, vřetenovitý oddenek. Z něj vyrůstá
hladká, asi půlmetrová lodyha s řídkými, vejčitými listy. Kvete
v červnu. Zlatožluté květy jsou umístěny po třech až pěti v listovém
úžlabí. Plodem je tobolka, obsahující křídlatá semena.
Nejznámější z výše uvedených druhů hořců, u nás rostoucích, je
hořec šumavský. Má purpurové, tečkované květy, na spodku
žlutozelené.
Hořec obsahuje gentisin, což je žluté barvivo, gentianin – směs
gentisinu a mastného oleje a gentiopikrin, který způsobuje hořkou chuť
kořene. Využívaná část je oddenek.
Hořec se nejvíce užívá v lékařství a zvěrolékařství. Dříve byl
používán i v barvířském průmyslu.
V lidovém lékařství je hořec žlutý nebo šumavský oblíbeným lékem
například při nechutenství a chudokrevnosti.
Tagy: gencián, gentianin, gentisin, hořec brvitý, hořec jarní, hořec obecný, hořec šumavský, gentiopikrin