Hořec žlutý

Hořec žlutý, lidově nazývaný „gencián“, je vytrvalá rostlina patřící do čeledi hořcovitých. Můžeme ho nalézt hlavně ve střední a jižní Evropě na horských loukách s vápenitou půdou. Má rád vyšší polohy a můžeme ho dokonce najít i ve výšce nad 2000 m. U nás není hořec žlutý příliš rozšířen, spíše zde najdeme druhy ostatní, například hořec šumavský, hořec obecný, hořec jarní, hořec brvitý a několik dalších.
Hořec má v zemi dlouhý, silný, vřetenovitý oddenek. Z něj vyrůstá hladká, asi půlmetrová lodyha s řídkými, vejčitými listy. Kvete v červnu. Zlatožluté květy jsou umístěny po třech až pěti v listovém úžlabí. Plodem je tobolka, obsahující křídlatá semena.
Nejznámější z výše uvedených druhů hořců, u nás rostoucích, je hořec šumavský. Má purpurové, tečkované květy, na spodku žlutozelené.
Hořec obsahuje gentisin, což je žluté barvivo, gentianin – směs gentisinu a mastného oleje a gentiopikrin, který způsobuje hořkou chuť kořene. Využívaná část je oddenek.
Hořec se nejvíce užívá v lékařství a zvěrolékařství. Dříve byl používán i v barvířském průmyslu.
V lidovém lékařství je hořec žlutý nebo šumavský oblíbeným lékem například při nechutenství a chudokrevnosti.

Tagy: gencián, gentianin, gentisin, hořec brvitý, hořec jarní, hořec obecný, hořec šumavský, gentiopikrin