Hřebíček

Toto velmi aromatické koření jsou sušená nerozkvetlá poupata stromu hřebíčkovce. První záznamy o použití hřebíčku pochází z Číny již ze třetího století před naším letopočtem. V Evropě je toto koření známo až od středověku.
Nyní se nejvíce hřebíčku pěstuje na ostrovech Zanzibar a Pemba, na Madagaskaru, Jávě, ve východní Indii a na dalších ostrovech v této oblasti. Za nejlepší hřebíček je považován hřebíček královský, pocházející z moluckého ostrova Ambiona.
Hřebíčkovec je strom poměrně vysoký asi osm až dvanáct metrů. Má elipsovité, leskle zelené listy. Tyto listy voní stejně jako poupata. Květy hřebíčku tvoří hustá květenství, ze začátku zelená, po rozvití červená. Plod je purpurově zbarvená, podlouhlá bobule, v níž jsou jedno až dvě semena. Sušené plody se dají používat také jako koření. Hřebíček se množí odnoženi i semeny. Až po 6 letech růstu nastává doba sklizně. Nejvyšší výnosy jsou však až po 20 letech. Poupata se musí sklízet přesně v období, kdy mají nejvíce aromatických látek, a to je, když přechází ze zelené barvy do červené. Pak se musí pořádně vysušit.
Kvalitní hřebíček se pozná podle tmavohnědé barvy, se světlejším poupětem. Pokud má černou barvu, je to znak většího stáří a menšího množství aromatických látek. Kvalitní hřebíček ve vodě klesá ke dnu nebo plave ve svislé poloze, nekvalitní má ve vodě polohu vodorovnou.
Hřebíček má blahodárné účinky na trávící soustavu a působí na chuť k jídlu.
Nejvíce se používá v Indonésii, v Indii, v Anglii i Americe. U nás se používá při úpravě masa, v uzenářství, do omáček, kečupů, při přípravě některých vývarů, při nakládání zeleniny a hub, v likérnictví a podobně. Silice z hřebíčku se také destiluje a používá například v kosmetice a v zubním lékařství.

Tagy: hřebíčkovec, syzygium aromaticum, léčivé účinky hřebíčku, použití hřebíčku, sklizeň hřebíčku, vánoční koření, hřebíček královský