Hřebíček
Toto velmi aromatické koření jsou sušená nerozkvetlá poupata stromu
hřebíčkovce. První záznamy o použití hřebíčku pochází z Číny
již ze třetího století před naším letopočtem. V Evropě je toto
koření známo až od středověku.
Nyní se nejvíce hřebíčku pěstuje na ostrovech Zanzibar a Pemba, na
Madagaskaru, Jávě, ve východní Indii a na dalších ostrovech v této
oblasti. Za nejlepší hřebíček je považován hřebíček královský,
pocházející z moluckého ostrova Ambiona.
Hřebíčkovec je strom poměrně vysoký asi osm až dvanáct metrů. Má
elipsovité, leskle zelené listy. Tyto listy voní stejně jako poupata. Květy
hřebíčku tvoří hustá květenství, ze začátku zelená, po rozvití
červená. Plod je purpurově zbarvená, podlouhlá bobule, v níž jsou jedno
až dvě semena. Sušené plody se dají používat také jako koření.
Hřebíček se množí odnoženi i semeny. Až po 6 letech růstu nastává
doba sklizně. Nejvyšší výnosy jsou však až po 20 letech. Poupata se
musí sklízet přesně v období, kdy mají nejvíce aromatických látek, a
to je, když přechází ze zelené barvy do červené. Pak se musí pořádně
vysušit.
Kvalitní hřebíček se pozná podle tmavohnědé barvy, se světlejším
poupětem. Pokud má černou barvu, je to znak většího stáří a menšího
množství aromatických látek. Kvalitní hřebíček ve vodě klesá ke dnu
nebo plave ve svislé poloze, nekvalitní má ve vodě polohu vodorovnou.
Hřebíček má blahodárné účinky na trávící soustavu a působí na chuť
k jídlu.
Nejvíce se používá v Indonésii, v Indii, v Anglii i Americe. U nás se
používá při úpravě masa, v uzenářství, do omáček, kečupů, při
přípravě některých vývarů, při nakládání zeleniny a hub,
v likérnictví a podobně. Silice z hřebíčku se také destiluje a
používá například v kosmetice a v zubním lékařství.
Tagy: hřebíčkovec, syzygium aromaticum, léčivé účinky hřebíčku, použití hřebíčku, sklizeň hřebíčku, vánoční koření, hřebíček královský
