Skořice
Skořicová kůra je typické oblíbené koření „Starého světa“. Je
to aromatická kůra stálezelených tropických stromů, používaná od
nepaměti. Pochází z asijských tropů a rostla původně na indickém
subkontinentě a v Číně. Byla známá jako koření již 4000 let př.n.l.,
používali jí také už ve starém Egyptě, Řecku i Římě. Původně se
kůra loupala ze stromů rostoucích planě, postupně vznikaly plantáže
s těmito stromy.
Skořicovník má více botanických druhů. Nejkvalitnější a nejznámější
je skořicovník cejlonský. Tyto stromy jsou 6 – 10 m vysoké, mají
světle zelené listy a nenápadné květy. Kůra bývá hladká, šedohnědá
až žlutošedá. Na plantážích je pěstován jako keř vysoký asi 3 m.
První úroda je sklízena už po dvou až třech letech, ale nejkvalitnější
se sklízí asi po osmi letech růstu. Skořicovník vyžaduje horké a vlhké
podnebí s průměrnou teplotou asi 30 stupňů. Rozmnožuje se semenem nebo
odnožemi. Cejlonský skořicovník se pěstuje v různých tropických
oblastech, ale nejkvalitnější je na Srí Lance.
Dalším druhem je skořicovník čínský. Je podobný skořicovníku
cejlonskému, jen je poněkud statnějšího vzrůstu, má rozpukanou, popelavě
šedou kůru a větší listy. Jeho kůra je také hrubší a tlutší. Pěstuje
se hlavně v jižní Číně, východní Asii a Indonésii. Nevyvinuté drobné
plody čínského skořicovníku se sbírají a prodávají pod názvem
„skořicový květ“. Používají se k výrobě likérů, čokolády nebo
k destilaci skořicového oleje.
Z divoce rostoucích skořicovníků různých botanických druhů se sbírá
takzvaná „saigonská skořice“ nebo „malabarská skořice“. Rostou
v Indočíně a Indonésii.
V Americe roste „skořice bílá“. Je to malý strom rostoucí na
Bahamských ostrovech, na Antilách a Floridě. Vůní připomíná hřebíček a muškátové koření.
V tropické Americe, hlavně v Brazílii, roste také skořice hřebíčková.
Používá se v Americe hlavně k výrobě silice a léčiv.
Skořice má pro své léčivé účinky využití i v lidovém lékařství.
Dělá se z ní skořicový olej, tinktura, sirup a aromatické vody. Podporuje
chuť k jídlu, zlepšuje trávení, působí proti nadýmání a zevně proti
revmatismu. V těhotenství by se však nemělo skořice používat mnoho.
Skořice jako koření se používá hlavně při přípravě sladkých pokrmů,
do pečiva, cukrářských výrobků, při zavařování ovoce,
v likérnictví, ale i v parfumérii. V asijské, arabské, španělské,
turecké a jiných kuchyních je skořice přidávána také do masitých
pokrmů.
Tagy: skořicovník, skořicový květ, malabarská skořice, saigonská skořice, skořice v těhotenství, skořice hřebíčková, léčivé účinky skořice, skořicovník čínský, cinnamomum, skořicovník cejlonský
