Kakost luční

Kakost luční, lidově také „čapí nůsek, potoční koření“, patří do čeledi kakostovitých. Můžeme ho najít v hojném množství na dobře zavlažovaných loukách, na březích potoků a ve stinných křoviscích.
V zemi má krátký oddenek, z něhož vyrůstá lodyha asi do výšky 75 cm. Dole je pokryta hustým pýřím, nahoře žláznatými chloupky. Dolní listy mají dlouhé řapíky, horní jsou přisedlé. Květy jsou umístěny po dvou na stopkách. Květní kalich je složen z pěti špičatých lístků, koruna z pěti světlemodrých, červeně žilkovaných korunních plátků. Kvete od června do srpna.
Příbuzným kakostu lučního je kakost smrdutý, který kvete růžově nebo bíle a má raději stinná místa.
Oddénky se vykopávají pozdě na podzim, dobře se očistí, po délce rozříznou na dva až čtyři díly a pozvolna usuší. Nať se sbírá v době květu od června do srpna a usuší se na slunci.
V oddenku a nati najdeme éterický olej, tříslovinové a siličné látky, trochu cukru a glykosidy. Kakost luční je bez vůně a zápachu. Kakost smrdutý naproti tomu odporně zapáchá.
Z kakostu se využívá celá nať z květy a oddenek. Kakostu smrdutého se užívá jako prostředku proti štenicím. Obě rostliny také nacházejí uplatnění v domácím lékařství. Při vnitřním užití slouží jako prostředek proti průjmu, pro svůj svíravý účinek. Zevně lze použít čerstvých rozmačkaných listů na obklady na rány a vředy.

Tagy: kakost smrdutý, potoční koření, čapí nůsek