Kakost luční
Kakost luční, lidově také „čapí nůsek, potoční koření“,
patří do čeledi kakostovitých. Můžeme ho najít v hojném množství na
dobře zavlažovaných loukách, na březích potoků a ve stinných
křoviscích.
V zemi má krátký oddenek, z něhož vyrůstá lodyha asi do výšky 75 cm.
Dole je pokryta hustým pýřím, nahoře žláznatými chloupky. Dolní listy
mají dlouhé řapíky, horní jsou přisedlé. Květy jsou umístěny po dvou
na stopkách. Květní kalich je složen z pěti špičatých lístků, koruna
z pěti světlemodrých, červeně žilkovaných korunních plátků. Kvete od
června do srpna.
Příbuzným kakostu lučního je kakost smrdutý, který kvete růžově nebo
bíle a má raději stinná místa.
Oddénky se vykopávají pozdě na podzim, dobře se očistí, po délce
rozříznou na dva až čtyři díly a pozvolna usuší. Nať se sbírá
v době květu od června do srpna a usuší se na slunci.
V oddenku a nati najdeme éterický olej, tříslovinové a siličné látky,
trochu cukru a glykosidy. Kakost luční je bez vůně a zápachu. Kakost
smrdutý naproti tomu odporně zapáchá.
Z kakostu se využívá celá nať z květy a oddenek. Kakostu smrdutého se
užívá jako prostředku proti štenicím. Obě rostliny také nacházejí
uplatnění v domácím lékařství. Při vnitřním užití slouží jako
prostředek proti průjmu, pro svůj svíravý účinek. Zevně lze použít
čerstvých rozmačkaných listů na obklady na rány a vředy.
Tagy: kakost smrdutý, potoční koření, čapí nůsek
