Meduňka
Meduňka, jejíž účinky znali již dávno Řekové a Římané, má domov
ve východním Středomoří. Tato bylinka příjemně vonící po citrónech
u nás mívala dříve také své význačné místo v bylinkových
zahrádkách.
Meduňka je vytrvalá, medonosná bylinka. Má ráda slunné místo a živnou
půdu. Dá se množit buď dělením trsů nebo ze semen předpěstovat
sazenice, které se po jarních mrazících vysazují venku do volné půdy.
Z rostliny se používá list, který je nejlepší a nejvoňavější před
květem nebo na počátku květu. Používáme jí čerstvou i sušenou.
Čerstvá je aromatičtější.
Meduňka uklidňuje a zlepšuje trávení, působí proti plynatosti, zvyšuje
tvorbu žluči, tiší migrénu a má vliv na snížení krevního tlaku.
Jako koření jí můžeme použít všude tam, kde je zapotřebí citrón nebo
citrónové kůry. Čerstvé nebo sušené lístky meduňky se hodí do
salátů, omáček, polévek a podobně. Také například můžeme dvěma
lístky sušené či čerstvé aromatizovat porci rýže. Přidáváme jí do
téměř hotového pokrmu, lístky se nemají vařit, ztrácejí pak chuť
i vůni. Používá se také k aromatizaci vinných a ovocných octů, do
bylinkových másel a majonéz, při přípravě ryb a masa.
Tagy: melissa officinalis, meduňka a její použití, trvalka meduňka lékařská, léčivé účinky meduňky
