Medvědice lékařská

Medvědice lékařská, lidově též nazývána „hrozník, kostrounek, nedvědice“, je vytrvalý keřík, patřící do čeledi vřesovcovitých. Roste hlavně v severní a střední Evropě. Nejraději má suché, písčité, borové lesy. U nás je medvědice poměrně vzácná a chráněná rostlina.
Z mohutného kořene vyrůstají pokládající se větve, dlouhé asi půl metru. Svými konci se od země zvedají. Listy jsou krátce řapíkaté a mají vejčitý tvar. Jsou kožovité a neopadávají.
Kvete v dubnu a květnu bílými nebo narůžovělými, převislými hrozny květů na konci větévek. Semeník uzrává v moučnatou peckovici, červeně zbarvenou, velkou jako hrách. Uvnitř se ukrývá pět tvrdých, podlouhle vejčitých pecek.
Používaná část rostliny jsou listy, které chutnají hořce a jsou bez zápachu.
Medvědice se pěstuje jako okrasná rostlina na skalkách, zahradách a v parcích. Nejlépe se jí daří na polostinných záhonech a na rašelinné půdě. Listy medvědice se sbírají v létě, v teplých a suchých dnech. Suší se rychle, nejlépe při umělém teple do 40 stupňů. Medvědice, rostoucí u nás divoce, se nesmí sbírat, protože je jako vzácná rostlina chráněná zákonem.
V lidovém lékařství se medvědice používá při nemocech močového ústrojí, hlavně na zánět močového měchýře a při močových kamenech.

Tagy: hrozník, vřesovcovité, nedvědice, kostrounek