Medvědice lékařská
Medvědice lékařská, lidově též nazývána „hrozník, kostrounek,
nedvědice“, je vytrvalý keřík, patřící do čeledi vřesovcovitých.
Roste hlavně v severní a střední Evropě. Nejraději má suché,
písčité, borové lesy. U nás je medvědice poměrně vzácná a chráněná
rostlina.
Z mohutného kořene vyrůstají pokládající se větve, dlouhé asi půl
metru. Svými konci se od země zvedají. Listy jsou krátce řapíkaté a mají
vejčitý tvar. Jsou kožovité a neopadávají.
Kvete v dubnu a květnu bílými nebo narůžovělými, převislými hrozny
květů na konci větévek. Semeník uzrává v moučnatou peckovici, červeně
zbarvenou, velkou jako hrách. Uvnitř se ukrývá pět tvrdých, podlouhle
vejčitých pecek.
Používaná část rostliny jsou listy, které chutnají hořce a jsou bez
zápachu.
Medvědice se pěstuje jako okrasná rostlina na skalkách, zahradách a
v parcích. Nejlépe se jí daří na polostinných záhonech a na rašelinné
půdě. Listy medvědice se sbírají v létě, v teplých a suchých dnech.
Suší se rychle, nejlépe při umělém teple do 40 stupňů. Medvědice,
rostoucí u nás divoce, se nesmí sbírat, protože je jako vzácná rostlina
chráněná zákonem.
V lidovém lékařství se medvědice používá při nemocech močového
ústrojí, hlavně na zánět močového měchýře a při močových
kamenech.
Tagy: hrozník, vřesovcovité, nedvědice, kostrounek