Kýchavice bílá
Kýchavice bílá, jinak také kýchavice bílá Lobelova, lidově nazývaná
„elebor bílý“, je vytrvalá rostlina patřící do čeledi rostlin
kýchavicovitých. Můžeme jí nalézti ve vyšších polohách na vlhkých
horských loukách a březích horských potoků. Jejím domovem jsou
především Alpy, Krkonoše, Krušné hory, Jeseníky a Karpaty. Někde se
pěstuje také na zahradách jako okrasná rostlina.
Z oddenku v zemi vyrůstá dutá lodyha, na povrchu pýřitá, která se
nahoře větví. Dosahuje výšky až 1,5 metru. Na ní jsou objímavé,
elipsovité listy sestupující dolů po lodyze, tvořící pochvu.
Kvete v červenci a srpnu. Květy kýchavice jsou sestaveny do laty a mají
krátkou stopku. Okvětí je šesticípé, na vnější straně zelené, na
vnitřku bílé. Nadkvětý semeník je umístěn v latě na níže posazených
květech. Uzrává v černohnědou tobolku, obsahující hnědá, křídlatá
semena. U nás roste jiný druh kýchavice a to kýchavice zelenokvětá.
Všechno jsou to jedovaté rostliny.
Kýchavice se u nás nepěstuje. Využitelná část rostliny je oddenek.
Ten se sbírá v září nebo v říjnu. Silnější oddenky se po délce
rozříznou a pozvolna v teple suší. Sušená se musí dobře uzavřít
v nádobě a označit. Čerstvý oddenek ostře zapáchá, po usušení zápach
zmizí.
Oddenek kýchavice obsahuje prudce jedovaté alkaloidy protoveratrin a jervin.
Směs již zmíněných alkaloidů je prudký jed veratrin. Smrtelná dávka
odpovídá již několika gramům z oddenku. Je-li tento jed vdýchnut,
podráždí nosní sliznici a způsobuje kýchání (odsud jméno
kýchavice).
Kýchavice se používá k výrobě léků v lékařství
i zvěrolékařství.
Pro svou jedovatost se v domácím lékařství vůbec nepoužívá vnitřně.
Zevně se při revmatických bolestech natírá na kůži mast vyrobená
z kýchavice.
Tagy: kýchavice bílá lobelova, veratrum album, použití kýchavice bílé, veratrin, kýchavice zelenokvětá, elebor bílý
