Kýchavice bílá

Kýchavice bílá, jinak také kýchavice bílá Lobelova, lidově nazývaná „elebor bílý“, je vytrvalá rostlina patřící do čeledi rostlin kýchavicovitých. Můžeme jí nalézti ve vyšších polohách na vlhkých horských loukách a březích horských potoků. Jejím domovem jsou především Alpy, Krkonoše, Krušné hory, Jeseníky a Karpaty. Někde se pěstuje také na zahradách jako okrasná rostlina.
Z oddenku v zemi vyrůstá dutá lodyha, na povrchu pýřitá, která se nahoře větví. Dosahuje výšky až 1,5 metru. Na ní jsou objímavé, elipsovité listy sestupující dolů po lodyze, tvořící pochvu.
Kvete v červenci a srpnu. Květy kýchavice jsou sestaveny do laty a mají krátkou stopku. Okvětí je šesticípé, na vnější straně zelené, na vnitřku bílé. Nadkvětý semeník je umístěn v latě na níže posazených květech. Uzrává v černohnědou tobolku, obsahující hnědá, křídlatá semena. U nás roste jiný druh kýchavice a to kýchavice zelenokvětá. Všechno jsou to jedovaté rostliny.
Kýchavice se u nás nepěstuje. Využitelná část rostliny je oddenek.
Ten se sbírá v září nebo v říjnu. Silnější oddenky se po délce rozříznou a pozvolna v teple suší. Sušená se musí dobře uzavřít v nádobě a označit. Čerstvý oddenek ostře zapáchá, po usušení zápach zmizí.
Oddenek kýchavice obsahuje prudce jedovaté alkaloidy protoveratrin a jervin. Směs již zmíněných alkaloidů je prudký jed veratrin. Smrtelná dávka odpovídá již několika gramům z oddenku. Je-li tento jed vdýchnut, podráždí nosní sliznici a způsobuje kýchání (odsud jméno kýchavice).
Kýchavice se používá k výrobě léků v lékařství i zvěrolékařství.
Pro svou jedovatost se v domácím lékařství vůbec nepoužívá vnitřně. Zevně se při revmatických bolestech natírá na kůži mast vyrobená z kýchavice.

Tagy: kýchavice bílá lobelova, veratrum album, použití kýchavice bílé, veratrin, kýchavice zelenokvětá, elebor bílý