Šalvěj
Šavěj je původem ze Středomoří, Itálie a Řecka. Kořenilo se jí už
ve starém Římě. Ve staročeské kuchyni byla šalvěj dokonce postavená na
roveň s petrželkou. Je to léčivka
i koření s bohatou minulostí, ale bohužel v dnešní době z našich
zahrádek skoro vymizela. Dříve na nich byla hojně pěstována s ostatním
zeleným kořením.
Je to víceletá polokeřovitá rostlina, vysoká 20 – 70 cm, která má ve
spodní části zdřevnatělé lodyhy. Má vejčité, vroubkované listy
zbarvené zelenošedě až stříbrošedě. Kvete v červenci fialovými
pyskatými květy. Roste na slunných místech v chudších suchých půdách.
Jako koření se po celý rok používají čerstvé listy, pro sušení je
nejlépe je sbírat před květem. Šalvěj má velmi silně kořenité aróma a
výraznou chuť. Je to také medonosná rostlina.
Šalvěj zmírňuje nadbytečné pocení, podporuje trávení, zlepšuje funkci
žlučníku a jater, působí protizánětlivě a ničí baktérie. Je to
nedráždivé, zdravé koření, pokud ho neužíváme denně v nadměrných
dávkách. Šalvěj používáme do skopové a jehněčí pečeně, k telecímu
masu, k rybám a do jídel s dršťek. Dále se přidává do karbanátků,
sekané, paštik a bylinkových směsí. Čerstvá šalvěj se používá také
do bylinkového másla, do nádivek, na kuřata a podobně. Pro její výraznou
chuť a vůni jí nepoužíváme mnoho, na jednu porci stačí jeden až dva
lístečky čerstvé nebo malá špetka sušené šalvěje. Jako koření se
nejvíce používá v italské a francouzské kuchyni, ale i jinde. Dělá se
z ní také kloktadlo při zánětech v ústní dutině, používá se
v lékařství i v kosmetice.
Tagy: šalvěj lékařská, babské ucho, čeleď hluchavkovitých, léčivé účinky šalvěje, použití šalvěje, salvia officinalis
