Kmín
Kmín luční (kořenný) je jedním z nejstarších koření. Roste planě
na našich loukách, ve střední a severní Evropě, na Sibiři a v přední
Asii. Jsou však vyšlechtěny i různé odrůdy.
Kmín je dvouletá rostlina, která první rok vytváří růžici zpeřených
listů a druhý rok lodyhu, na které jsou drobné narůžovělé či bílé
kvítky. Po uzrání plodu se rozpadá na dvě nažky. Kmínové nažky se
sbírají v červnu na loukách nebo se kmín pěstuje v homózních půdách
s dostatkem vláhy, chráněné před větrem. Sklízí se v červnu a
červenci, kdy je většina plodů v okolíku zahnědlá.
Kmín dobře působí na zažívání, proti křečím zažívacího ústrojí a
brání plynatosti v zažívací soustavě.
Jako koření se používají především suché nažky. V některých
kuchyních se ale využívají také mladé kmínové lístky na kořenění
bylinkových a bramborových polévek, omáček, salátů, tvarohových
pomazánek a pod dušená masa.
Kmín jako suché koření, můžeme používat celý nabo mletý. Je
nenahraditelnou součástí chleba, pečiva, omáček, polévek, pomazánek,
při vaření brambor, do kořenících směsí, při výrobě likérů a
podobně.
Tagy: kmín luční, carum carvi, použití kmínu, léčivé účinky kmínu, kmín kořenný
