Kmín

Kmín luční (kořenný) je jedním z nejstarších koření. Roste planě na našich loukách, ve střední a severní Evropě, na Sibiři a v přední Asii. Jsou však vyšlechtěny i různé odrůdy.
Kmín je dvouletá rostlina, která první rok vytváří růžici zpeřených listů a druhý rok lodyhu, na které jsou drobné narůžovělé či bílé kvítky. Po uzrání plodu se rozpadá na dvě nažky. Kmínové nažky se sbírají v červnu na loukách nebo se kmín pěstuje v homózních půdách s dostatkem vláhy, chráněné před větrem. Sklízí se v červnu a červenci, kdy je většina plodů v okolíku zahnědlá.
Kmín dobře působí na zažívání, proti křečím zažívacího ústrojí a brání plynatosti v zažívací soustavě.
Jako koření se používají především suché nažky. V některých kuchyních se ale využívají také mladé kmínové lístky na kořenění bylinkových a bramborových polévek, omáček, salátů, tvarohových pomazánek a pod dušená masa.
Kmín jako suché koření, můžeme používat celý nabo mletý. Je nenahraditelnou součástí chleba, pečiva, omáček, polévek, pomazánek, při vaření brambor, do kořenících směsí, při výrobě likérů a podobně.

Tagy: kmín luční, carum carvi, použití kmínu, léčivé účinky kmínu, kmín kořenný