Jmelí bílé

Jmelí, lidově také nazývané „jemela, amala, mejlí, omejlí“, je cizopasný, vytrvalý keřík, patřící do čeledi jmelovitých. Napadá stromy jehličnaté i listnaté. Nejčastěji ho můžeme nalézt na borovicích, ale i na jedlích. Z listnatých stromů napadá nejvíce topoly, lípy a břízy. Z ovocných stromů jsou to nejčastěji jabloně a hrušně. Známe také jmelí dubové, které jak již z názvu vyplývá, cizopasí na dubech.
Jmelí zapouští své kořínky kůrou hostitelských stromů až na dřevo, kde se rozvětví a „krade“ stromu mízu, až ho leckdy umoří. Keřík sám dosahuje výšky až půl metru, skládá se z větví, které se vidlicově dělí. Na každé větvi je pár vstřícně postavených listů kopinatého tvaru. Rostlina i květy mají žlutozelenou barvu. Kvete v březnu a dubnu dvojdomými květy, které leží v úžlabí větvových vidlic ve skupince po třech až pěti, ve tvaru klubíčka. Semeník dozrává v bílou bobuli s lepkavou dužinou obsahující několik srdčitých semen.
Příbuznou rostlinou bílého jmelí je jmelí žluté, jinak zvané jmelí dubové nebo ochmet. Kvete v květnu až červnu, květy sestavenými v řídkých klasech. Listy, na rozdíl od jmelí bílého, na zimu opadávají. Bobule jsou žluté.
Hlavní součástí jmelí je mastný olej, alkaloidy, glykosidy, cukr a látka podobná fermentu. Celá rostlina za čerstva páchne jako žluklé máslo. Zápach se usušením ztrácí.
Léčebné účinky jmelí jsou známy již od starověku. Dříve se používalo například proti padoucnici, křečím a zastavovalo krvácení. V lidovém lékařství se ho používá proti škrkavkám a při poruchách krevního oběhu.

Tagy: jemela, viscum album, ochmet, jmelí dubové, amala, mejlí, omejlí, léčivé účinky jmelí