Jmelí bílé
Jmelí, lidově také nazývané „jemela, amala, mejlí, omejlí“, je
cizopasný, vytrvalý keřík, patřící do čeledi jmelovitých. Napadá
stromy jehličnaté i listnaté. Nejčastěji ho můžeme nalézt na
borovicích, ale i na jedlích. Z listnatých stromů napadá nejvíce topoly,
lípy a břízy. Z ovocných stromů jsou to nejčastěji jabloně a hrušně.
Známe také jmelí dubové, které jak již z názvu vyplývá, cizopasí na
dubech.
Jmelí zapouští své kořínky kůrou hostitelských stromů až na dřevo,
kde se rozvětví a „krade“ stromu mízu, až ho leckdy umoří. Keřík
sám dosahuje výšky až půl metru, skládá se z větví, které se
vidlicově dělí. Na každé větvi je pár vstřícně postavených listů
kopinatého tvaru. Rostlina i květy mají žlutozelenou barvu. Kvete
v březnu a dubnu dvojdomými květy, které leží v úžlabí větvových
vidlic ve skupince po třech až pěti, ve tvaru klubíčka. Semeník dozrává
v bílou bobuli s lepkavou dužinou obsahující několik srdčitých
semen.
Příbuznou rostlinou bílého jmelí je jmelí žluté, jinak zvané jmelí
dubové nebo ochmet. Kvete v květnu až červnu, květy sestavenými
v řídkých klasech. Listy, na rozdíl od jmelí bílého, na zimu
opadávají. Bobule jsou žluté.
Hlavní součástí jmelí je mastný olej, alkaloidy, glykosidy, cukr a látka
podobná fermentu. Celá rostlina za čerstva páchne jako žluklé máslo.
Zápach se usušením ztrácí.
Léčebné účinky jmelí jsou známy již od starověku. Dříve se
používalo například proti padoucnici, křečím a zastavovalo krvácení.
V lidovém lékařství se ho používá proti škrkavkám a při poruchách
krevního oběhu.
Tagy: jemela, viscum album, ochmet, jmelí dubové, amala, mejlí, omejlí, léčivé účinky jmelí
