Kerblík
Kerblík byl znám již ve starém Řecku a prodáván na trzích jako
zelenina. U nás lidově nazývaný stoklasa nebo třebule, bohužel dnes již
málo používaný v naší kuchyni. Dříve byl přidáván například do
tvarohových koláčů.
Kerblík pochází z jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie. U nás se
pěstuje jako naťová zelenina a zelené koření kerblík setý, ale
rozšířen je i kerblík planý, který roste v křoviskách.
Kerblík patří do čeledi mrkvovitých rostlin a jeho lístky jsou velmi
podobné lístkům kořenové petržele. Je to jednoletá rostlina
dorůstající asi 50 cm do výšky. Má jemně zpeřené lístky a drobné
bílé kvítky. Vysévá se v květnu a pěstuje jako kudrnatá petržel.
Kerblík v lidském organismu působí dobře na trávící soustavu a je
mírně močopudný. Obsahuje vitamíny, minerální látky a aromatickou
silici.
Čerstvě natrhané lístky příjemně voní a chutnají nasládle. Dá se
použít všude, kde petrželka. V kuchyni se přidává do salátů, nejlépe
s petrželkou a estragonem, do vaječných pokrmů, polévek, k pečení a
grilování masa. Také ho můžeme dát do tvarohu, bylinkového másla, do
dušené zeleniny a podobně. Kerblík se také suší a přidává do různých
směsí koření, nejvíce na grilovaná masa.
Tagy: stoklasa, anthriscus cerefolium, léčivé účinky kerblíku, použití kerblíku, kerblík setý, třebule
