Lžičník lékařský
Lžičník lékařský je dvouletá bylina, patřící do čeledi
brukvovitých. Jeho domovem je severní Evropa, hlavně Norsko, kde roste divoce
na mořském pobřeží. U nás lze divoce rostoucí lžičník občas najít
vysoko v horách. Bývá také často pěstován.
Z vřetenovitého kořene v zemi vyrůstá lodyha do výšky asi 30 cm.
Spodní masité listy jsou uspořádány v přízemní růžici s dlouhým
řapíkem. Horní listy jsou přisedavé, bez řapíku. Spodní stranou
objímají lodyhu.
Lžičník kvete na konci jara bílými květy, sestavenými do hroznů.
Nadkvětý semeník uzrává v kulatý, nadmutý plod, zvaný šešulka nebo
šešulinka, který je plný na povrchu zrnitých semen.
Lžičník lékařský obsahuje, mimo jiné látky, vitamín C, tříslovinu,
hořčiny a etherický olej. Čerstvé listy ostře páchnou a mají ostře
palčivou chuť jako řeřicha. Z rostliny se využívá listů, respektive
celé nati.
Lžičníku se používalo dříve v domácím lékařství jako účinného
léku proti kurdějím, při zánětech v ústní dutině a zánětech dásní.
Je součástí léčivé směsi proti chřipce a revmatismu.
Lze z něj také připravit salát s octem a olejem.
Tagy: šešulka, brukvovité