Lžičník lékařský

Lžičník lékařský je dvouletá bylina, patřící do čeledi brukvovitých. Jeho domovem je severní Evropa, hlavně Norsko, kde roste divoce na mořském pobřeží. U nás lze divoce rostoucí lžičník občas najít vysoko v horách. Bývá také často pěstován.
Z vřetenovitého kořene v zemi vyrůstá lodyha do výšky asi 30 cm. Spodní masité listy jsou uspořádány v přízemní růžici s dlouhým řapíkem. Horní listy jsou přisedavé, bez řapíku. Spodní stranou objímají lodyhu.
Lžičník kvete na konci jara bílými květy, sestavenými do hroznů. Nadkvětý semeník uzrává v kulatý, nadmutý plod, zvaný šešulka nebo šešulinka, který je plný na povrchu zrnitých semen.
Lžičník lékařský obsahuje, mimo jiné látky, vitamín C, tříslovinu, hořčiny a etherický olej. Čerstvé listy ostře páchnou a mají ostře palčivou chuť jako řeřicha. Z rostliny se využívá listů, respektive celé nati.
Lžičníku se používalo dříve v domácím lékařství jako účinného léku proti kurdějím, při zánětech v ústní dutině a zánětech dásní. Je součástí léčivé směsi proti chřipce a revmatismu.
Lze z něj také připravit salát s octem a olejem.

Tagy: šešulka, brukvovité