Puškvorec

Puškvorec je původem s Asie, po té byl ve strarověku rozšířen do Indie a nyní ho můžeme najít po celé Evropě, v Asii, Jižní Americe ale i jinde. Nejvíce se mu daří v bažinách, rybnících a na březích stojatých vod, je to mokřadní rostlina.
Puškvorec obecný je vytrvalá rostlina z čeledi árónovitých, vysoká 50 – 150 cm. Má mečovité listy, stvoly jsou trojhranné s květní palicí zpočátku zelenou, později hnědou, dorůstající asi 5 – 9 cm. V součastnosti roste roztroušeně po celém našem území, spíše ale v teplejších oblastech. Jako koření a v léčitelství se používá oddenek, který je silně aromatický a hořce, kořenitě chutná.
Je dobrý proti nadýmání, na dobré trávení, proti kašli, působí desinfekčně a močopudně. Působí také antidepresivně a tlumí astmatické záchvaty. Dříve se z kořene také vyráběl žaludeční likér. Připravují se z něj koupele proti revmatismu, obklady na špatně se hojící rány a ekzémy.
Oloupaný oddenek puškvorce se proslazuje cukrem a slouží jako lék i pochoutka. Jinak se také spolu s jinými hořkými bylinkami (andělika, pelyněk, zeměžluč a jiné) dává do žaludečních likérů a do kořenných směsí na hořké alkoholické nápoje. Někdy se používají jeho mladé listy do salátů.

Tagy: puškvorec obecný, bylinky do žaludečních likérů, použití puškvorce, léčivé účinky puškvorce, acorus calamus