Puškvorec
Puškvorec je původem s Asie, po té byl ve strarověku rozšířen do
Indie a nyní ho můžeme najít po celé Evropě, v Asii, Jižní Americe ale
i jinde. Nejvíce se mu daří v bažinách, rybnících a na březích
stojatých vod, je to mokřadní rostlina.
Puškvorec obecný je vytrvalá rostlina z čeledi árónovitých, vysoká
50 – 150 cm. Má mečovité listy, stvoly jsou trojhranné s květní
palicí zpočátku zelenou, později hnědou, dorůstající asi 5 – 9 cm.
V součastnosti roste roztroušeně po celém našem území, spíše ale
v teplejších oblastech. Jako koření a v léčitelství se používá
oddenek, který je silně aromatický a hořce, kořenitě chutná.
Je dobrý proti nadýmání, na dobré trávení, proti kašli, působí
desinfekčně a močopudně. Působí také antidepresivně a tlumí astmatické
záchvaty. Dříve se z kořene také vyráběl žaludeční likér.
Připravují se z něj koupele proti revmatismu, obklady na špatně se
hojící rány a ekzémy.
Oloupaný oddenek puškvorce se proslazuje cukrem a slouží jako lék
i pochoutka. Jinak se také spolu s jinými hořkými bylinkami (andělika, pelyněk, zeměžluč a
jiné) dává do žaludečních likérů a do kořenných směsí na hořké
alkoholické nápoje. Někdy se používají jeho mladé listy do salátů.
Tagy: puškvorec obecný, bylinky do žaludečních likérů, použití puškvorce, léčivé účinky puškvorce, acorus calamus