Majoránka

Majoránka byla dříve ve starém Řecku a Egyptě známá spíš jako okrasná a léčivá bylinka než jako koření. Dnes je to koření, bez kterého by se neobešla řada jídel a co potom zabijačka.
Je to jednoletá i víceletá bylina, původem ze severní Afriky, přední Asie a jižní Evropy, kde jí také dodnes najdeme nejvíce. U nás se pěstuje ve velkém na jižní Moravě, na Strakonicku a také u sousedů na jižním Slovensku.
Majoránku můžeme pěstovat i na zahradě. Od nepaměti měla „marjánka“ místo na kořenné zahrádce mezi bylinkami. Majoránka se vysévá řidce do řádků 20 cm od sebe vzdálených. Nebo se předpěstují sazeničky, které se vysazují ven po jarních mrazících. Majoránka potřebuje slunnou polohu. Nať se sklízí 2 – 3 krát do roka. Nejprve před květem, podruhé asi za pět týdnů a naposledy se vytrhají celé rostliny. Při sklizni nať stříháme asi 5 cm od země. Sušíme jí ve stínu. Nejaromatičtější je při první sklizni.
Majoránka působí dobře na trávicí soustavu a urychluje trávení. Je dobrá také proti neurózám, nadýmání, střevní kolice a pomáhá při nachlazení.
Jako koření se používá majoránka drhnutá, což je směs sušených květů a listů. Má použití ve všech evropských kuchyních, nechybí však ani v Amerických a Afrických jídlech. Dáváme jí do polévek (hrachová, bramborová), na dušená masa (skopové, hovězí), do karbanátků, do paštik, uzenin a samozřejmě je nedílnou součástí „pochoutek“ připravovaných na domácí zabíjačce. Majoránka se používá také do směsí různých bylinkových koření ponejvíce v Itálii, Francii a Španělsku.

Tagy: marjánka, čeleď hluchavkovitých, použití majoránky, léčivé účinky majoránky, origanum majorana, majoránka drhnutá