Majoránka
Majoránka byla dříve ve starém Řecku a Egyptě známá spíš jako
okrasná a léčivá bylinka než jako koření. Dnes je to koření, bez
kterého by se neobešla řada jídel a co potom zabijačka.
Je to jednoletá i víceletá bylina, původem ze severní Afriky, přední
Asie a jižní Evropy, kde jí také dodnes najdeme nejvíce. U nás se
pěstuje ve velkém na jižní Moravě, na Strakonicku a také u sousedů na
jižním Slovensku.
Majoránku můžeme pěstovat i na zahradě. Od nepaměti měla „marjánka“
místo na kořenné zahrádce mezi bylinkami. Majoránka se vysévá řidce do
řádků 20 cm od sebe vzdálených. Nebo se předpěstují sazeničky, které
se vysazují ven po jarních mrazících. Majoránka potřebuje slunnou polohu.
Nať se sklízí 2 – 3 krát do roka. Nejprve před květem, podruhé asi za
pět týdnů a naposledy se vytrhají celé rostliny. Při sklizni nať
stříháme asi 5 cm od země. Sušíme jí ve stínu. Nejaromatičtější je
při první sklizni.
Majoránka působí dobře na trávicí soustavu a urychluje trávení. Je
dobrá také proti neurózám, nadýmání, střevní kolice a pomáhá při
nachlazení.
Jako koření se používá majoránka drhnutá, což je směs sušených
květů a listů. Má použití ve všech evropských kuchyních, nechybí však
ani v Amerických a Afrických jídlech. Dáváme jí do polévek (hrachová,
bramborová), na dušená masa (skopové, hovězí), do karbanátků, do
paštik, uzenin a samozřejmě je nedílnou součástí „pochoutek“
připravovaných na domácí zabíjačce. Majoránka se používá také do
směsí různých bylinkových koření ponejvíce v Itálii, Francii a
Španělsku.
Tagy: marjánka, čeleď hluchavkovitých, použití majoránky, léčivé účinky majoránky, origanum majorana, majoránka drhnutá
