Vlaštovičník větší

Vlaštovičník větší, lidově také nazýván "celidon, dar nebeský, krvavníček, krvovník, je vytrvalá bylina patřící do čeledi mákovitých. Roste po celé Evropě. Můžeme ho najít na stinných místech, v houštiách, u plotů, na rumištích a na neobdělané půdě.
Bohatě a vidličnatě rozvětvená, na povrchu chlupatá lodyha, dorůstá až do výšky jednoho metru. Na lomu z ní vytéká oranžově žlutá, mléčná šťáva. Listy vlaštovičníku jsou přisedavá, s laločnatě stříhaným tvarem.
Vlaštovičník větší kvete v květnu a červnu žlutými květy, uspořádanými do jednoduchého okolíku. Kalich je tvořen dvěma kališními lístky, které po rozkvětu odpadávají. Koruna se skládá ze čtyř vejčitých korunních plátků. Květ má spoustu tyčinek. Nadkvětý semeník vybíhá v dlouhou čnělku a uzrává ve válcovitou šešuli, obsahující mnoho černohnědých semen.
Používaná část vlaštovičníku je celá nať i s kořeny. Mléčná šťáva, která vytéká z celé rostliny obsahuje etherický olej (vlaštovičníkový olej). Také obsahuje alkaloidy, hlavně chelidonin a chelerythrin. Má odporný zápach, chutná ostře a hořce. Usušená rostlina dráždí ke kýchání. Ve větším množství je vlaštovičník větší jedovatý.
Vlaštovičník větší se sbírá v dubnu a květnu před rozkvětem nebo na počátku květu. Suší se zvolna celá nať i s kořenem nebo kořen zvlášť. Sušením ztrácí bylina něco ze svého zápachu.
Vlaštovičník se používá v lidovém lékařství hlavně zevně. Při bolesti zubů pomáhá žvýkání jeho kořene, hlavně sušeného. Čerstvou šťávou se mažou bradavice. Vnitřně se vlaštovičník používá při žloutence.

Tagy: chelidonium majus, vlaštovičníkový olej, použití vlaštovičníku, léčivé účinky vlaštovičníku většího, sušení vlaštovičníku, sběr vlaštovičníku