Vlaštovičník větší
Vlaštovičník větší, lidově také nazýván "celidon, dar nebeský,
krvavníček, krvovník, je vytrvalá bylina patřící do čeledi mákovitých.
Roste po celé Evropě. Můžeme ho najít na stinných místech,
v houštiách, u plotů, na rumištích a na neobdělané půdě.
Bohatě a vidličnatě rozvětvená, na povrchu chlupatá lodyha, dorůstá až
do výšky jednoho metru. Na lomu z ní vytéká oranžově žlutá, mléčná
šťáva. Listy vlaštovičníku jsou přisedavá, s laločnatě stříhaným
tvarem.
Vlaštovičník větší kvete v květnu a červnu žlutými květy,
uspořádanými do jednoduchého okolíku. Kalich je tvořen dvěma kališními
lístky, které po rozkvětu odpadávají. Koruna se skládá ze čtyř
vejčitých korunních plátků. Květ má spoustu tyčinek. Nadkvětý semeník
vybíhá v dlouhou čnělku a uzrává ve válcovitou šešuli, obsahující
mnoho černohnědých semen.
Používaná část vlaštovičníku je celá nať i s kořeny. Mléčná
šťáva, která vytéká z celé rostliny obsahuje etherický olej
(vlaštovičníkový olej). Také obsahuje alkaloidy, hlavně chelidonin a
chelerythrin. Má odporný zápach, chutná ostře a hořce. Usušená rostlina
dráždí ke kýchání. Ve větším množství je vlaštovičník větší
jedovatý.
Vlaštovičník větší se sbírá v dubnu a květnu před rozkvětem nebo na
počátku květu. Suší se zvolna celá nať i s kořenem nebo kořen
zvlášť. Sušením ztrácí bylina něco ze svého zápachu.
Vlaštovičník se používá v lidovém lékařství hlavně zevně. Při
bolesti zubů pomáhá žvýkání jeho kořene, hlavně sušeného. Čerstvou
šťávou se mažou bradavice. Vnitřně se vlaštovičník používá při
žloutence.
Tagy: chelidonium majus, vlaštovičníkový olej, použití vlaštovičníku, léčivé účinky vlaštovičníku většího, sušení vlaštovičníku, sběr vlaštovičníku
