Pažitka

Pažitka, pocházející pravděpodobně ze Středomoří, se používala už ve staré řecké a římské kuchyni. V Evropě byla rozšířena ve větší míře až v 16.století. Roste planě ponejvíce v Evropě, Asii a Severní Americe podél vodních toků. Je to oblíbená naťová zelenina, u nás pěstovaná na zahrádkách i ve velkém. V Číně a Indii se pěstují pažitky, které mají příchuť česneku a jsou nasládlé (Allium odorum, Allium tuberosum).
U nás roste planě pažitka pobřežní, vyskytující se hlavně podél vodních toků a pažitka sibiřská, kterou můžeme najít na vlhkých loukách. Tyto volně rostoucí druhy mají o něco menší listy než pažitka zahradní a mají ostřejší chuť. Pažitka tvoří husté trsy dutých rourkovitých listů, vyrůstajících z drobných cibulek. Množíme jí semenem nebo dělením trsů, pěstujeme v řádcích vzdálených asi 20 cm, v půdě dobře zásobené živinami. Druhý rok po výsevu se tvoří na duté lodyze okolík nafialovělých kvítků. Tuto mrazuvzdornou zeleninu můžeme použít i jako okrasnou rostlinu.
Pažitka má vysoký obsah vitamínu C (50 – 100mg ve 100g), obsahuje i mnoho karotenu, vitamínu B2, sodíku, vápníku a dalších pro náš organismus užitečných látek. Podporuje trávení, chuť k jídlu a má vliv na snižování krevního tlaku.
Pažitkové listy se v domácnosti využívají výhradně čerstvé, sušením ztrácejí aroma a biologickou hodnotu. Pažitka se používá ve všech Evropských kuchyních, ale i v Číně, Indii a v Severní Americe. Přidáváme jí jako zelené koření do polévek, omáček, vaječných jídel, do tvarohových a sýrových pomazánek, bylinkového másla, zeleninových salátů, na přílohy (brambory, rýži), na chléb s máslem, obložené chlebíčky a podobně.

Tagy: pažitka zahradní, léčivé účinky pažitky, použití pažitky, allium schoenoprasum, pažitka sibiřská, pažitka pobřežní