Pažitka
Pažitka, pocházející pravděpodobně ze Středomoří, se používala už
ve staré řecké a římské kuchyni. V Evropě byla rozšířena ve větší
míře až v 16.století. Roste planě ponejvíce v Evropě, Asii a Severní
Americe podél vodních toků. Je to oblíbená naťová zelenina, u nás
pěstovaná na zahrádkách i ve velkém. V Číně a Indii se pěstují
pažitky, které mají příchuť česneku a jsou nasládlé (Allium odorum,
Allium tuberosum).
U nás roste planě pažitka pobřežní, vyskytující se hlavně podél
vodních toků a pažitka sibiřská, kterou můžeme najít na vlhkých
loukách. Tyto volně rostoucí druhy mají o něco menší listy než pažitka
zahradní a mají ostřejší chuť. Pažitka tvoří husté trsy dutých
rourkovitých listů, vyrůstajících z drobných cibulek. Množíme jí
semenem nebo dělením trsů, pěstujeme v řádcích vzdálených asi 20 cm,
v půdě dobře zásobené živinami. Druhý rok po výsevu se tvoří na duté
lodyze okolík nafialovělých kvítků. Tuto mrazuvzdornou zeleninu můžeme
použít i jako okrasnou rostlinu.
Pažitka má vysoký obsah vitamínu C (50 – 100mg ve 100g), obsahuje
i mnoho karotenu, vitamínu B2, sodíku, vápníku a dalších pro náš
organismus užitečných látek. Podporuje trávení, chuť k jídlu a má vliv
na snižování krevního tlaku.
Pažitkové listy se v domácnosti využívají výhradně čerstvé, sušením
ztrácejí aroma a biologickou hodnotu. Pažitka se používá ve všech
Evropských kuchyních, ale i v Číně, Indii a v Severní Americe.
Přidáváme jí jako zelené koření do polévek, omáček, vaječných
jídel, do tvarohových a sýrových pomazánek, bylinkového másla,
zeleninových salátů, na přílohy (brambory, rýži), na chléb s máslem,
obložené chlebíčky a podobně.
Tagy: pažitka zahradní, léčivé účinky pažitky, použití pažitky, allium schoenoprasum, pažitka sibiřská, pažitka pobřežní
