Bez černý
Bez černý, lidově zvaný „bezinky“ nebo také „bezoví“, je keř
nebo menší strom patřící do čeledi bezovitých. Je u nás hojně
rozšířen v zahradách jako léčivý a ozdobný keř, na okraji polí, lesů
a potoků.
Má široce rozložené větve a dorůstá do výšky asi 7 – 10 metrů.
Mladá kůra je zelenavěšedá a bradavičnatá, starší je popelavá a
rozpukaná. Mladé výhonky obsahují bílou, měkkou dřeň. Listy jsou
lichozpeřené, skládající se z 3 – 7 vejčitých lístků a
nepříjemně páchnou. Keř kvete v červnu a červenci žlutavěbílými
plochými chocholíky příjemně vonících květů. Plodem jsou černofialové
malé bobulky, které dozrávají v září.
Léčivá moc bezu je známá už od pradávna. Podporuje zvýšené
vylučování potu a moče (květ), užívá se při revmatismu (kůra), při
zácpě a průjmu (bobule) a na drobná hnisavá onemocnění a nežity (mast ze
sušených květů). Používají se hlavně květy a bobule, ale někdy
i sušené listy a mladá kůra.
Z květů černého bezu se dělá například výborná šťáva a limonáda,
z bobulí (bezinek) se připravuje bezinkový likér, šťáva a marmeláda. Na
venkově se z čerstvých osmažených květů, obalených v mouce a vejci
připravuje jídlo zvané kosmatice.
Tagy: bezinky, použití bezinek, léčivé účinky černého bezu, použití černého bezu, sambucus nigra, kosmatice, bezoví
