Vitod hořký
Vitod hořký, lidově také nazýván „kostelníček“, je vytrvalá
bylina, patřící do čeledi vitodovitých. U nás ho můžeme nalézt
v houštinách, na travnatých kopcích a na světlých mýtinách. Ke svému
růstu vyžaduje vápenitou půdu.
Jeho lodyha, dole dřevnatá, nahoře bylinná, dorůstá do výšky asi
30 centimetrů. Listová růžice těsně nad zemí je složená z velkých
opakvejčitých listů, zúžených klínovitě ke krátkému řapíku.
Z lodyhy vyrůstají ještě na konci tupě hrotité listy, tvaru podlouhle
kopinatého. Okraje všech listů jsou hladké.
Vitod hořký kvete v květnu a červnu. Květy jsou na konci lodyhy
uspořádány do hroznů. Zbarveny jsou většinou modře, někdy bíle nebo
červeně. Každý květ je podepřen třemi opadavými listeny. Kalich je
pětilistý. Jeho dva vnitřní listy (křídla) jsou korunovité. Jeden ze
tří plátků korunních má dva laločnaté přívěsky. Květ má osm
tyčinek, srůstajících v žlábkovitou trubku. Semeník vybíhá
v čnělku, zakončenou žlábkovitou bliznou. Uzrává v plochou tobolku.
Používaná část rostlinny je kvetoucí nať i s kořeny. Obsahuje
etherický olej, mastný olej, saponinovou látku senegin a hořčinu
polygaenarin. Vitod má silně hořkou chuť.
Při sběru je nutno dávat pozor, abychom si vitod hořký nezaměnili
s jinými druhy vitodu, které jsou pro lékařství bezcenné.
Bylina se sbírá v květnu a červnu, v době květu, jen na hornatých
suchých místech. Sbíráme celou rostlinu i s kořenem, který dobře
očistíme.
Vitod sušíme ve stínu přirozeným teplem rozprostřený v tenkých
vrstvách.
V lidovém lékařství se bylina používá při plicních onemocněních a
při žaludečních nevolnostech. Zevně se vitodu hořkého užívá jako
prostředek na nečistou pleť.
Tagy: polygala amara, použití vitodu hořkého, sušení vitodu hořkého, sběr vitodu hořkého, léčivé účinky vitodu hořkého
