Vitod hořký

Vitod hořký, lidově také nazýván „kostelníček“, je vytrvalá bylina, patřící do čeledi vitodovitých. U nás ho můžeme nalézt v houštinách, na travnatých kopcích a na světlých mýtinách. Ke svému růstu vyžaduje vápenitou půdu.
Jeho lodyha, dole dřevnatá, nahoře bylinná, dorůstá do výšky asi 30 centimetrů. Listová růžice těsně nad zemí je složená z velkých opakvejčitých listů, zúžených klínovitě ke krátkému řapíku. Z lodyhy vyrůstají ještě na konci tupě hrotité listy, tvaru podlouhle kopinatého. Okraje všech listů jsou hladké.
Vitod hořký kvete v květnu a červnu. Květy jsou na konci lodyhy uspořádány do hroznů. Zbarveny jsou většinou modře, někdy bíle nebo červeně. Každý květ je podepřen třemi opadavými listeny. Kalich je pětilistý. Jeho dva vnitřní listy (křídla) jsou korunovité. Jeden ze tří plátků korunních má dva laločnaté přívěsky. Květ má osm tyčinek, srůstajících v žlábkovitou trubku. Semeník vybíhá v čnělku, zakončenou žlábkovitou bliznou. Uzrává v plochou tobolku.
Používaná část rostlinny je kvetoucí nať i s kořeny. Obsahuje etherický olej, mastný olej, saponinovou látku senegin a hořčinu polygaenarin. Vitod má silně hořkou chuť.
Při sběru je nutno dávat pozor, abychom si vitod hořký nezaměnili s jinými druhy vitodu, které jsou pro lékařství bezcenné.
Bylina se sbírá v květnu a červnu, v době květu, jen na hornatých suchých místech. Sbíráme celou rostlinu i s kořenem, který dobře očistíme.
Vitod sušíme ve stínu přirozeným teplem rozprostřený v tenkých vrstvách.
V lidovém lékařství se bylina používá při plicních onemocněních a při žaludečních nevolnostech. Zevně se vitodu hořkého užívá jako prostředek na nečistou pleť.

Tagy: polygala amara, použití vitodu hořkého, sušení vitodu hořkého, sběr vitodu hořkého, léčivé účinky vitodu hořkého