Stračka polní
Stračka polní, jinak zvaná také ostrožka stračka, je jednoletá
jedovatá rostlina, patřící do čeledi pryskyřníkovitých. Pochází
z okolí Středozemního moře. U nás ji najdeme na polích, loukách a
mezích.
Z nepatrného kořene v zemi vyrůstá rozvětvená lodyha do výšky asi
40 centimetrů. Listy stračky se dělí na četné, velmi úzké, nitkové
úkrojky.
Kvete od června do srpna modrými nebo fialovými květy, sestavenými do
řídkých hroznů. Kalich je složen z pěti lístků kališních, z nichž
zadní je protažen v dlouhou, zahrocenou ostruhu. Květ má jeden až pět
semeníků, uzrávajících v měchýřky. Jsou v nich červenohnědá
semena.
Příbuzná stračky polní je stračka jedovatá, která dorůstá výšky až
1 metru. Její lodyha je narůžovělá, pokrytá jemným chmýřím. Květy
jsou také modré a uspořádané do hroznů.
Používaná část rostliny jsou semena. Obsahují jedovatý alkaloid
calcatripin. Také nať stračky polní je jedovatá, tam kde roste je
nebezpečná hlavně koním. Hovězí dobytek tento jed snáší dobře.
Sušením nať svou jedovatost ztrácí.
Semena stračky jedovaté obsahují jedno procento jedovatých alkaloidů
delphinin, delphisin, delphinoidin a straphisagrin. Účinky alkaloidů stračky
jsou podobné jako u oměje
šalamounku.
Semeno se sbírá v srpnu a září, před úplným dozráním, dříve než
tobolky rozpukají. Rozprostřené se nechají dozrát, uschnout, vypadlá
semena se posbírají a uschovají.
Semen se užívá ve zvěrolékařství a lidovém lékařství. Prášek ze
semen stračky se užívá proti vším. Při zavšivenosti a proti muňkám se
dá připravit ze stračky také mast nebo odvar. Vše se užívá samozřejmě
jen zevně, kvůli jedovatosti stračky.
Tagy: stračka jedovatá, sběr ostrožky, sběr stračky, použití ostrožky, použití stračky, delphinium consolida, ostrožka