Stračka polní

Stračka polní, jinak zvaná také ostrožka stračka, je jednoletá jedovatá rostlina, patřící do čeledi pryskyřníkovitých. Pochází z okolí Středozemního moře. U nás ji najdeme na polích, loukách a mezích.
Z nepatrného kořene v zemi vyrůstá rozvětvená lodyha do výšky asi 40 centimetrů. Listy stračky se dělí na četné, velmi úzké, nitkové úkrojky.
Kvete od června do srpna modrými nebo fialovými květy, sestavenými do řídkých hroznů. Kalich je složen z pěti lístků kališních, z nichž zadní je protažen v dlouhou, zahrocenou ostruhu. Květ má jeden až pět semeníků, uzrávajících v měchýřky. Jsou v nich červenohnědá semena.
Příbuzná stračky polní je stračka jedovatá, která dorůstá výšky až 1 metru. Její lodyha je narůžovělá, pokrytá jemným chmýřím. Květy jsou také modré a uspořádané do hroznů.
Používaná část rostliny jsou semena. Obsahují jedovatý alkaloid calcatripin. Také nať stračky polní je jedovatá, tam kde roste je nebezpečná hlavně koním. Hovězí dobytek tento jed snáší dobře. Sušením nať svou jedovatost ztrácí.
Semena stračky jedovaté obsahují jedno procento jedovatých alkaloidů delphinin, delphisin, delphinoidin a straphisagrin. Účinky alkaloidů stračky jsou podobné jako u oměje šalamounku.
Semeno se sbírá v srpnu a září, před úplným dozráním, dříve než tobolky rozpukají. Rozprostřené se nechají dozrát, uschnout, vypadlá semena se posbírají a uschovají.
Semen se užívá ve zvěrolékařství a lidovém lékařství. Prášek ze semen stračky se užívá proti vším. Při zavšivenosti a proti muňkám se dá připravit ze stračky také mast nebo odvar. Vše se užívá samozřejmě jen zevně, kvůli jedovatosti stračky.

Tagy: stračka jedovatá, sběr ostrožky, sběr stračky, použití ostrožky, použití stračky, delphinium consolida, ostrožka